Úvodní stránka | Novinky | Kontakt | Obsah | Výstavba NTK | Portál STM | Nabídka práce |
Uživatelské konto | Nápověda | English
Uživatelské konto | Nápověda | English
I
Vznik knihovny
Fond dnešní Státní technické knihovny v Praze vznikl v r. 1718 jako sbírka knih prvního stavovského profesora inženýrství Christiana Willenberga (1655 - 1731).
Stavovská profesura inženýrství byla zřízena dekretem českých stavů z 9. listopadu 1717 s platností od 1. 1. 1718 za účelem výuky "vojenských dovedností", zejména stavby opevnění. Tímto dekretem byl Ch. J. Willenberg jmenován profesorem inženýrství a dostal 300 zlatých "jednou provždy" na nákup knih a učebních pomůcek. Knihy, o nichž se dá předpokládat, že patřily do této počáteční sbírky, uchovává STK ve svých fondech dosud.
Stavovský dekret z 9. 11. 1717 určil prof. Willenbergovi 12 žáků, které byl povinen vyučovat ve svém bytě, kde měl rovněž uchovávat knihy a učební pomůcky zakoupené z přidělených 300 zlatých. Prof. Willenberg bydlel tehdy v Praze na Malé Straně v tzv. Saském domě.
1720V roce 1720 se prof. Willenberg přestěhoval i se sbírkou knih na Staré Město do domu na rohu Liliové a Anenské ulice, tehdy nazývaného "krejčovský herberk".
Důvodem přestěhování byly stížnosti studentů, kteří bydleli v kolejích na Starém Městě a z nichž někteří byli současně studenty univerzity, že cesta přes Karlův most je zdržuje a je nepříjemná v létě pro horko a v zimě pro sníh.
Druhým stavovským profesorem inženýrství byl od 1. 3. 1726 Johan Ferdinand Schor (1686 - 1767). Svoje žáky vyučoval a sbírku knih uchovával a nadále rozmnožoval z vlastních prostředků ve svém bytě v domě "U Zlatého věnce" na Malém náměstí.
Významného pokroku dosáhla stavovská inženýrská škola, jak byla původní stavovská profesura inženýrství po značném rozšíření žáků ve 2. pol. 18. století nazývána, za třetího a posledního profesora, kterým byl Franz Leonhard Herget (1741 - 1800). Od svého nástupu do funkce v r. 1767 vyučoval žáky a pečoval o sbírku knih ve svých bytech, a to nejprve v Týnské ulici, pak v tzv. Broumovském domě na Kozím plácku (zbořen v r. 1900) a konečně v domě na rohu Staroměstského náměstí a Melantrichovy.
1777Pro narůstající počet žáků hledal prof. Herget umístění školy jinde než ve svém bytě. Podařilo se mu získat 1 posluchárnu, 3 malé místnosti pro knihy a učební pomůcky a zahradu s vodním pohonem na mechanické a fyzikální pokusy v pražském Klementinu. Není přesně známo, ve které části Klementina to bylo, ale předpokládá se, že v jižním křídle v prostorách bývalé jezuitské tiskárny (vchod z Karlovy ulice). Zde sídlila škola a knihovna v letech 1777 - 1786.
Prof. Hergetovi se rovněž podařilo získat od zemských stavů v r. 1788 pravidelnou roční dotaci 250 zlatých na nákup knih a učebních pomůcek. Orientace školy a tím také sbírky knih se změnila z vojenského inženýrství na civilní a prof. Herget doplňoval literaturu z oborů matematiky, fyziky, architektury, stavitelství a mechaniky.
1786Jedním z nejdůležitějších úspěchů mnohostranné činnosti prof. Hergeta bylo získání tzv. svatováclavského semináře po zrušeném jezuitském řádu v dnešní Husově, tehdy Dominikánské ulici na Starém Městě pražském. Stavovská inženýrská škola se svou knihovnou a učebními pomůckami se sem přestěhovala v r. 1786.
V budově bývalého svatováclavského semináře v Husově ulici sídlila knihovna jako součást polytechnických vyučovacích ústavů, předchůdců dnešního ČVUT, v letech 1786 až 1935.
V této budově se stavovská inženýrská škola změnila v r. 1806 ve stavovský polytechnický ústav, rozdělený v roce 1869 na dva samostatné, český a německý. Od r. 1875 byly oba ústavy podřízeny místo české zemské samosprávě rakouskému ministerstvu kultu a vyučování jako c. k. česká a c. k. německá vysoká škola technická. Knihovna zůstala společná pro oba ústavy až do zrušení německé vysoké školy technické v r. 1945. Její název z té doby, Knihovna vysokých škol technických, přetrval až do r. 1960.
Knihovna byla umístěna v zadním traktu budovy. Od r. 1834, kdy bylo na nádvoří vystavěno nové dvoupatrové křídlo, chodilo se do knihovny přes dva dvory. knihovna byla v 1. patře ve třech místnostech o celkové rozloze 114 m2. Od r. 1875 byla knihovna rozšířena o čítárnu pro studenty o rozloze 102 m2 a 73 čtenářských místech. Bylo pro ni použito zadního traktu bývalého bytu ředitele ústavu, který byl od r. 1863 uvolněn, protože ústav byl nadále řízen rektorem voleným na 1 rok.
V r. 1891, kdy stávající prostory knihovny již nestačily narůstajícímu fondu, přidělil rektor německé vysoké školy technické knihovně 1 další sál.
O zřízení stavovského polytechnického ústavu, který byl slavnostně otevřen 10. 11. 1806, měl největší zásluhy František Josef rytíř Gerstner (1756 - 1832).
Gerstner je rovněž zakladatelem knihovny ve smyslu uspořádané a řádně evidované sbírky knižní a časopisecké literatury. Úkolem uspořádat knihy dosud rozptýlené u jednotlivých profesorů pověřil 31. května 1831 adjunkta na oboru chemie Karla Josepha Napoleona Ballinga (1805 - 1868), pozdějšího profesora a rektora polytechnického ústavu. Ten vytvořil základní vrstvu fondu Státní technické knihovny v 5 oborových skupinách: matematika, stavebnictví, chemie, mechanika a vojenství. O knihovnu pečoval až do r. 1865.
Iniciátorem přemístění KVŠT do vhodnějších prostor, než měla v budově německé vysoké školy technické v Husově ulici, byl akademický senát v r. 1920 nově zřízeného ČVUT, který se na jednom ze svých úvodních zasedání usnesl, aby "společná technická knihovna byla přenesena do vhodnějších místností". V únoru 1927 se obrátili společně rektor německé vysoké školy technické a ČVUT na ministerstvo školství s žádostí, aby ministerstvo přidělilo KVŠT potřebný počet místností v Klementinu z těch, které se uvolnily po přestěhování české univerzity do nové budovy filozofické fakulty. Ředitel veřejné a univerzitní knihovny Dr. Borecký pak ministerstvu na jeho dotaz sdělil, které prostory ve východním křídle Klementina mohou být přiděleny KVŠT.
Souhlas ministerstva financí s adaptací byl získán už začátkem r. 1931, zásadní souhlas ministerstva veřejných prací byl vydán 23. 6. 1932. Rozpočet stanovilo ministerstvo veřejných prací na 4 430 412,75 Kč a navíc na restaurování historického stropu v dnešní velké studovně 25 000,- Kč. O další částky na vybavení nábytkem regály atd. se vedla další složitá jednání.
Projekt zpracoval arch. dr. Ing. Ladislav Machoň, s nímž úzce spolupracoval tehdejší ředitel KVŠT PhDr. Antonín Moucha. Slavnostní otevření adaptovaných prostorů ve východním křídle Klementina se konalo 9. 5. 1935.
Interiér knihovny a technické vybavení - např. potrubní pošta, které se podařilo oběma výše
uvedeným autorům vytvořit, bylo současníky hodnoceno jako nejúspěšnější řešení knihovny ve
střední Evropě.
Pro dopravu literatury byl instalován horizontálně-vertikální dopravník se zavěšenými
uzavřenými kovovými koši pro 1-3 publikace, který podle návrhu dr. Mouchy vyrobila jako
unikát firma Mikrofone.
Velká studovna byla vybavena zařízením pro 142 čtenářů a pozornost poutal historický dřevěný strop jezuitského divadla, restaurovaný akad. malířem B. Čílou.
Přestěhování knihovny do dostatečně velkých prostor s příjemným interiérem a funkčním vybavením se promítlo i ve zvýšení návštěvnosti ze 37.000 v r. 1934 na 100.000 v r. 1936.
Od roku 1935 sídlí Státní technická knihovna ve východním křídle Klementina, které má
pronajaté od Národní knihovny. Fondy obou knihoven se neustále rozmnožují, proto se již
dlouho uvažuje o stavbě budovy pro Státní technickou knihovnu. Projektů nové budovy vzniklo
od r. 1963 několik, žádný z nich však nebyl realizován.
V lednu 2001 proběhla architektonická soutěž na budovu Národní technické knihovny, která by
měla být postavena v areálu vysokých škol v Praze 6 - Dejvicích. Nová budova knihovny nabídne pod jednou střechou fond STK a část fondů knihoven ČVUT a Ústřední knihovny VŠCHT.
Historii STK zpracovala PhDr. Eva Sošková