Praha, 2. ledna 2008
Prvního lednového dne tohoto roku uplynulo 290
let od okamžiku, kdy vešel
v platnost zakládací dekret udělující profesuru inženýrství Christianovi Josefovi
Willenbergovi na Stavovské inženýrské škole a prakticky tak započala historie
českých technických vysokých škol i současné Státní technické knihovny.
Za úplně první událost, vedoucí k založení technické knihovny, lze nesporně považovat dopis, který válečný veterán Christian Josef Willenberg napsal císaři Leopoldu I. již v roce 1705. Nabízí v něm vyučování ve fortifikaci pro mladíky ze šlechtických i měšťanských rodin, které je za plat ochoten převzít. Po dvou letech vydává dvorská válečná rada CH. J. Willenbergovi dekret, kterým mu jeho císařská milost uděluje titul císařského inženýra na základě zkoušky, vykonané v Praze před komisí pro inženýrství a obranné věci.
Reskript Leopoldova syna Josefa I. z 18. ledna 1707 psaný v české řeči (!) uložil komisařům královského českého zemského sněmu obrátit se na české stavy ve věci uskutečnění Willenbergovy žádosti s tím, aby stavy s ním projednaly jeho plat. (Tento dokument je považován za zakládací listinu Českého vysokého učení technického, jehož součástí později knihovna byla.) Jenže čeští zemští stavové tehdy neudělali žádné kroky ani rozhodnutí ve věci Willenbergovy žádosti. Proto Willenberg poslal obnovenou žádost přímo - již třetímu - císaři Karlu VI. Ten ve svém reskriptu ze 14. května 1717 ukládá již důrazně českým stavům urychleně podat zprávu, jak byl původní reskript z roku 1707 vyřízen.
Teprve tehdy, po 12 letech čekání, se čeští zemští stavové konečně rozhodli zřídit profesuru inženýrství a svým dekretem vydaným dne 9. listopadu 1717 jmenovat Willenberga profesorem s platností od 1. ledna 1718. V bodě 4 tohoto dekretu se Willenbergovi uděluje „jednou provždy" příspěvek 300 zlatých na potřebné knihy, modely a přístroje. Knihy, o nichž se dá předpokládat, že patřily do této počáteční sbírky, se staly základem fondu nynější Státní technické knihovny, ve které jsou uchovány dodnes.